Letohrad – Na počátku to byla fantazie, teď je to spíše rozčarování. O čem je řeč? O výkonech letohradských fotbalistů. Úvodní tři zápasy vyhráli, jenže teď je to bída. Z posledních čtyřech získali jenom dva body. A původně aspirant postupu se propadá do divizního průměru. Trápí to i brankářskou jedničku PAVLA KYKALA. „V kabině dobrá nálada není, hledáme chyby u sebe, jenže zatím se nám nepodařilo zjistit, kde je zakopaný pes,“ říkal smutně po zápase s Novou Pakou, který skončil 1:1.
Říká se, že je daleko těžší ze soutěže postoupit, než se v ní udržet. Můžete se pod to i po loňské zkušenosti podepsat?
Rozhodně. Pokud tým chce postoupit, musí z třiceti zápasů odehrát na výbornou nějakých dvacet šest. Když se jenom zachraňujete, stačí, když se vám podaří osm zápasů.
A přitom po prvních třech zápasech sezony to vypadalo, že vám stačí už jenom těch třiadvacet utkání…
Jenže měli jsme i ohromnou dávku štěstí. Získali jsme v prvních třech utkáních plný počet bodů, ale teď nás to štěstí trochu opustilo.
Fantastický zápas se vám povedl před měsícem, porazili jste doma i vedoucí Pardubice. Co se s vámi stalo? Je přeci nesmysl zapomenout hrát fotbal…
Fotbal jsme hrát určitě nezapomněli, to nesmysl je (úsměv). Spíš to vidím tak, jak říká náš trenér, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Podzim má patnáct kol, ne jenom jedno, kdy nám to vyšlo.
Aktuálním letohradským „hitem“ jsou inkasované branky v posledních minutách. Stalo se vám to už podruhé za sebou. Je to nekoncentrovaností?
Ty góly padly po individuálních chybách. V obou případech šlo o neuhlídanou standardku. Nebylo to ale o jednom zaváhání, těm gólům předcházelo několik individuálních chyb po sobě.
I když šlo o individuální chyby, je mezi těmi dvěma zápasy, kdy jste inkasovali v závěru, nějaká spojitost?
Nejenom mezi těmi v závěru. Všechny tři góly, které jsme v posledních dvou zápasech dostali, padly po standardkách. Dva góly dokonce padly ze stejného místa. První branka Turnova a vyrovnávací gól Paky byl hodně podobný. Musím ale uznat, že oba hráči to trefili fantasticky, a troufám si říct, že to byla jejich střela podzimu.
Zkuste ty dvě podobné střely trochu přiblížit.
S Turnovem to byla těžká střela na zadní tyč, hráč se do toho nádherně položil. Míč proletěl ještě asi mezi třemi hráči, no a teď v sobotu to bylo to samé.
Trenér Veselý říkal, že jste inkasovali hlavně proto, že se bránící hráč na soupeře v inkriminovaný moment vykašlal. Jak se cítí v tu chvíli brankář? Je to bezmoc?
Spoléhám, že mi spoluhráči pomohou. Jestli ne a hráč to trefí tak, jak to trefil v sobotu, je tam gólman navíc.
Křičel jste potom hodně?
To už je pozdě bycha honit. Snažím se vždycky před standardkou klukům vtloukat do hlavy, že dohráváme celou akci až do konce. Jak je vidět, je to asi málo.
Na závěr vás čekají dva zápasy – Dobrovice a Živanice. Máte na to se ještě zvednout?
Rozhodnou chyby, nebo spíš nedělání chyb. Doufám, že z posledních dvou zápasů získáme šest bodů.
A co váš „syndrom Jánošík“? Nestraší vás před soubojem s posledními Dobrovicemi fakt, že občas rádi bodově vypomůžete chudým? Dobrovice jsou poslední a mají na kontě jenom pět bodů. Třeba doufají, že se znovu slitujete…
(smích) V Letohradě jsem pět let a ano, celou dobu je to stejné. První týmy porážíme a s posledními prohráváme. Trochu mě to straší, ale na druhou stranu si říkám, že se to jednou zlomit musí. Nemůže to trvat věčně.
Je tedy na čase s dobrodiním skoncovat, že?
(úsměv) Rozhodně. Pokud chceme ještě myslet na postup, musíme s tím skoncovat.
Autor: PAVEL RYŠAVÝ
