Marián Řízek, trenér Roudnice „Začali jsme dobře, hráli důsledně dozadu a vypracovali si i dvě brankové příležitosti, které se nám podařilo proměnit. Na lavičce jsem ale trochu v nadsázce říkal, že vést po dvaceti minutách 2:0, je to nejhorší, co se nám mohlo stát. Bohužel se to také vyplnilo. Byli jsme od té doby pasivní, od protihráčů byli všichni daleko. Po zbytečném faulu přišla standardka, signál, kdy si kluci nerozebrali soupeře a bylo srovnáno. Naštěstí jsme pak ustáli tlak domácích. Ve druhé půli jsme zvýšili aktivitu, ale pak zase přišlo jakési uspokojení. Domácí měli jednu tutovku, kdy nás naštěstí podržel Pechatý. Já si těchto tří bodů opravdu hodně cením. Je totiž pro mě opravdu velkou záhadou, jak může být Letohrad poslední. I když jsme určitě nepodali ideální výkon, domácí byli na jaře zatím jasně nejlepším týmem, se kterým jsme se utkali. Naše série pěti vyhraných zápasů je sice dobrá, ale kluci si musí uvědomit, že žádný soupeř se neporazí sám.“