Rezerva Letohradu se v krajském fotbalovém přeboru nakonec umístila na třinácté pozici. Na to, že šlo o béčko třetiligového týmu, žádná sláva.

„Také se mi to moc nelíbí. Myslel jsem si, že bychom mohli skončit tak v polovině,“ přál si trenér Vladimír Friml.

Funkce rezervy však spočívá i v přípravě nadějných borců pro „první“ mužstvo, ale letos podle Frimla tento úkol také moc nevyšel: „Ještě chvilku bude trvat, než mladí hráči, které máme v béčku, dorostou pro jedničku. Mužský a dorostenecký fotbal je přeci jenom o něčem jiném. Za rok nebo dva si ale myslím, že by to na pořadu dne být mohlo.“

Zatím je tedy důležité, aby letohradské naděje trávily co nejvíce času spolu a zvykaly si na důraznější fotbal dospělých.

Jednoduchá není ani práce trenéra. Na nějakou koncepční práci není příliš prostor. „Abych se přiznal, tak jsme v týdnu převážně trénovali s áčkem. Máme v týmu několik vysokoškoláků a studentů, kteří tréninky pravidelně nestíhali. V pátek před zápasy jsme sice trénovali sami, ale zase je pravda, že jsme ještě nevěděli, kdo za nás bude o víkendu hrát. Takže nějaké nacvičování standardních situací nemělo moc smysl,“ prozradil trenér letohradského béč­ka.

Je však otázka, zda krajský přebor není na zvykání si na fotbal dospělých příliš vysoká soutěž. Byla totiž utkání, kdy rezerva Letohradu bez posil z áčka působila až zoufale. Třeba zápas v Chocni, kde inkasovala pět branek byla zralá na vyvěšení bílé vlajky. „Je ale potřeba vidět, že třeba do té Chocně jeli hráči, kteří už dopoledne hráli za dorost, což je velká nálož,“ poukazoval na složitou situaci Friml.

V domácích utkáních využíval Letohrad služeb hráčů ze širšího kádru áčka a většinou s nimi byl trenér Friml spokojený: „Po několika prvních zápasech jsem si ale s některými hráči musel promluvit. Musel jsem jim vysvětlit, že do béčka nechodili za trest, i v béčku se mohli ukázat a probojovat se do A týmu.“

Převzato z www.denik.cz