Úvod – Už důsledná příprava a několik společných, náročných schůzek trenérů konaných před vlastním zahájením kempu dávala tušit, že se ve Sněžném bude dít něco výjimečného. A skutečnost? Naprosto předčila očekávání. Jak to tedy probíhalo? Den 1. – Dopoledne- Při příjezdu nás přivítala a klíče od pokojů spolu se základními instrukcemi o provozu předala spolumajitelka rekreačního komplexu. Kluci se rozdělili do 5 pokojů, trenéři měli 6., společný pokoj. Na jednotlivé dveře od pokojů byl nalepen jednak časový harmonogram, který, jak se brzy ukázalo, měl své jedno slabé místo, a především pak lístek, který dával tušit, že se kluci, ale ani trenéři nebudou nudit. Na tento papírek si každý pokoj vypsal jména ubytovaných a vymyslel jeho název. A poté, po celou dobu tábora se na něj zapisovaly body, kdy byl několikrát denně hodnocený úklid a chování. Známkování bylo jak ve škole, což některým jedincům, zvláště na počátku, dělalo trošku problém, neboť nebylo zvyklé vídat takové ohodnocení. A co bylo špatně na časovém harmonogramu, kde se pozdní příchody „odměňovali“ cvičením? Nic. Jenom to mělo trhlinu v tom, že díky zakázaným mobilům téměř nikdo neměl hodinky! Řešení této prekérní situace bylo ale nakonec velmi snadné. Asistenti „lazaři“ dostali za úkol v příslušných časech vždy oběhnout všechny ubikace a bylo to. První trénink byl atletický se zaměřením na rychlost a sílu. Pro některé kluky to byla zbrusu nová věc, když slyšeli a následně i dělali věci jako rozklusání a rozcvičení :-D, běhání rovinek, a to ať už konstantních, stupňovaných či zapínaných, které byly prokládané různými cvičeními a také výkladem o správné technice běhu. Vlhká a studená zem neumožnila u dalšího cvičení polohy v leže, ale i tak sada polohových startů obsahovala slušnou řadu různých pozic. V dalším sprintérském cvičení, řadě letmých úseků, kluci pokračovali v nácviku absolutní rychlosti. Poté přišla na řadu odrazová síla a práce kotníků, které jsou u běhu neméně důležité v podobě několika sérií odrazů. A jako poslední bod na programu v dopolední fázi byl připravený bonbónek v podobě rovinek s meziklusem, kdy poprvé kluci začali ztrácet energii a úsměv na rtech.

Odpoledne- Po výborném obědě (kuřecí 1× a vepřové řízky s bramborem) a odpočinku následovala 2. tréninková fáze, tentokrát zaměřená na fotbal. Během 1,5 hodiny kluci absolvovali řadu aktivit a cvičení, z nichž mnohé znají z Letohradského tréninkového drilu. Na závěr byl oblíbený fotbálek hraný na 4 týmy, které se střídají vždy po obdrženém góle a který je vždy vyhecovaný. Ostatně toto potvrdil i „incident s namočenou kopačkou“, který dotyčná osoba patřičně okomentovala. Navíc celý fotbalový trénink okořenilo svými rozmary i počasí, kdy se střídalo husté sněžení s prosvítajícím sluncem.

Po svačině a odpočinku byla na plánu 3. fáze, tentokrát zaměřená na fyzickou sílu. Sešli jsme se v tělocvičně, kde kluci pod bedlivým dozorem zkušeného cvičitele postupně prováděli cviky zaměřené na břicho, střední a horní partie těla. Jednoručky, lavičky, medicinbaly a žebřiny se staly cvičebními pomůckami po dalších 50 minut. Na hodně borcích bylo vidět, že s břišáky nejsou kamarádi. Je to svalová partie, na kterou se bude třeba více zaměřit při dalších trénincích. Ale vzhledem k zrekonstruovanému letohradskému koupališti jim toto určitě nebude vadit a budou rádi, že tam budou moci slečnám ukazovat své six-packy.

Po večeři (česneková polévka a hamburská hovězí pečeně), proběhlo u biliáru za pomocí kulečníkových koulí losování dvojic, které spolu soupeřili ve večerních soutěžích. Soutěžilo se ve třech disciplínách – šipky (naházený počet), stolní fotbal a ping-pong. Soutěžilo se dlouho – každý zápas trval 4 minuty. A soutěžilo se tvrdě, urputně, ale férově. Po 1,5 hodině strhujících bojů, které nepostrádaly nasazení, atmosféru, euforické výkřiky štěstí, ale ani třeba naštvanost, uraženost a slzy, byl turnaj v polovině přerušen a šlo se spát. Večer a vlastně i celá noc proběhla bez větších komplikaci. Případně nesrovnalosti byly zapsané na lístečky na dveřích.

Den 2.- Dopoledne- Budíček v 7:00 a rozcvička v 7:15 vyhnala všechny, i trenéry, do lehce zasněženého, mrazivého (-4°C), ale nádherně slunečného rána. Zalepené oči kluků při raním klusu kolem romantického rybníčku dávaly tušit, že romantiku tolik nevnímají, ale 3 kolečka v nich rozproudily krev a nachystali na cestu do Dobrušky.

Po snídaní podávané formou místního švédského stolu jsme vyrazili na další 3 zápasy zimní ligy. Než jsme do Dobrušky dojeli, tak se počasí totálně změnilo. Obloha se zamračila a začalo mrazivě foukat a sněžit. Při vítání se s trenéry soupeřů a jejich pohledu na naše „naladěné“ borce sice někteří z nich utrousili něco o tom „co tam dnes budeme dělat“, to nás ale nemohlo deprimovat. … hodnocení turnaje ….. Odpoledne- Po bohatém obědu (halda špaget) a poledním odpočinku, byla na 4. tréninkovou fázi na plánu kondice ve formě nejprve her a pak kruhového tréninku. V první půli se kluci v tělocvičně rozdělili na 3 družstva a soutěžili střídavě s balonem anebo medicinbalem. Soutěže byly velmi intenzivní a rychlé, a také hlasité. Díky minusovým bodům za „fauly“ (spadlý medicinbal, shozený kužel) se celkové pořadí někdy pěkně točilo. Kluci bojovali opravdu urputně. Po krátkém odpočinku následoval kruhový trénink. Bylo nachystaných 9 stanovišť, na kterých bylo cvičení zaměřené především na dolní partie těla (nohy, kotníky). Něco jsme ale také přidali i na „buchtičky“. Hlavním mottem ovšem samozřejmě byla celková fyzička. Kluci, za bedlivého dohledu trenérů poctivě makali (někteří bohužel jen při tom bedlivém dohledu). Celkem 2 absolvovaná kola s dohromady 18 odcvičenými stanovišti, každé po 30 sekundách se již očividně podepsala do tváří a pohybů většiny trénujících. Vypadalo to, že večer bude klid. Omyl.

Pro regeneraci před večeří , na které kluci hlasovali o novém kapitánu na jarní sezonu, jsme tentokrát využili pohostinnost místní sauny. Ta nás sice nepobrala všechny najednou. Točili jsme se přibližně po půlkách. O to větší to ale byla švanda pro ty, co čekali, když měli možnost sledovat zvukové projevy těch, co se zchlazovali ve studené sprše. Ač po odpoledním kruhovém tréninku to nějakou chvíli vypadalo, že někteří již budou večerní zápolení skrečovat, tak opak byl pravdou. Pokračování turnaje opět přineslo urputné a vyhecované souboje. Na některých dvojících již sice bylo vidět, že si turnaj, resp. danou disciplínu přišli hlavně užít. Byly ale k vidění i takové akce, kdy soupeření naprostého outsidera sledoval celý stadion. Měli jsme tak možnost vidět přímo při činu šipkařského Eddieho Orla Edwardse, který sklízel bouřlivé ovace přihlížejících a hlasitě skandujících davů za každou šipku, kterou trefil alespoň okraj terče. Vzhledem k večerce, která se rychle přiblížila, bylo vyhlášení výsledků posunuté na poslední den. A protože se únava vkradla již do všech pokojů, byl brzy klid. 3. den- Dopoledne- Poslední, 3. den jsme opět zahájili ranní aktivitou. Pro tentokrát měli kluci v tělocvičně nachystané protahovací, posilovací cviky prováděné v klidu, případně v pomalém tempu, hlavně ale technicky správně, aby cvičení mělo smysl. Na to opět ostřížím zrakem dohlíželi dobře odpočatí a pohodově naladění trenéři. Po snídaní následovala poslední, 5. tréninková atletická fáze, tentokrát zaměřená na běžeckou vytrvalost a dynamickou sílu. Po krátkém rozklusání (jeden rybníček) a rozcvičení byli kluci konfrontování opět s něčím novým. Nejprve dlouhé úseky běhané v 80% rychlosti a poté sprinty do svahu po trojicích, již zasáhly do celého mančaftu a objevili se první odpadlíci. Nutno ovšem podotknout, že borci makali na doraz a obzvláště při rychle pouštěných bězích a jednom hromadném podle kategorií, který šli o ceny, bylo vidět, že chtějí. A co by to bylo za vytrvalost bez dalšího závodu, tentokrát kolem rybníčku. Závodilo se opět po ročnících a kluci vařili z posledního … nebo snad ne? Když na závěr poslední, dobrovolné aktivity, fotbalu, měli možnost nejít, tak bez šli. Pravdou je, že rychlých akcí a pohybu již moc k vidění nebylo, každopádně šli ale všichni.

Vyhodnocení- Po obědě (zeleninová polévka, vepřo-knedlo-zelo) jsme zabalili věci a šli na hodnocení soutěží a turnajů. Soutěží, takže i cen byla přehršel. Nicméně čas byl omezený, a tak jsme postupně vyhodnotili bodování pokojů za úklid a disciplínu, dle ročníků sprint do kopce a běh kolem rybníka, dílčí vítěze v soutěžích v turnaji (šipky, ping-pong a stolní fotbal) a samozřejmě také celkového vítěze turnaje. Vítězný tým sice nebyl nejúspěšnější v žádné z dílčích disciplín, celkově ale získal nejvíce bodů, a tak zaslouženě zvítězil. Po předání cen nás místní profesionální fotograf vyfotil do klubového alba a … byl konec. Rozloučili jsme se s personálem, naskákali do aut a vyrazili za našimi maminkami, babičkami, sestřičkami a také milovanými manželkami.